Jak již víte, čekáme napjatě na štěňátka po Ch.Dorisce z Ostrožských jezer a - Ch.Extraodrinary Espritovi Kalokagathia Fai – (Ch.Extraordinary Man Corigentia x ICh. Woodbine Trias).
Tím napjatěji, že je to momentálně jediná chovná fena v naší chovatelské stanici. Po zralé úvaze jsem se rozhodla Enny – Colorku z Debry, již v chovu nepoužívat, i když nadále zůstává tou první a milovanou kamarádkou v naší lidsko-jezevčí rodině. Již dříve jsem zdůvodňovala proč byla Enny vždy kryta ICh.Trias Winniredem, u kterého byla jistota, že je červeným homozygotem a nenarodí se po něm tedy štěně v barvě černé s pálením. To se také nikdy nestalo a tak jejich společní potomci byli červení nebo červení – tygrovaní. Tygrovanost u červených není žádnou výhrou, v dospělosti již není na dlouhosrstém jezevčíkovi prakticky vůbec patrná, ale přesto psík tygrem zůstává a případné spojení s jiným tygrem by mohlo zapříčinit problémy s takzvanými „bílými tygry“ i s možnými vadami sluchu, plodnosti apod.
Více v článku „Proč odchováváme červené tygry“
Přestože spojení Colorky s Winnifredem předčilo co do exteriéru (z povah jsem strach neměla, protože oba rodiče jsou nejen vynikající po stránce lovecké, ale i fantastickými psy pro spolužití s lidskou smečkou – milují všechny lidi, před cizími psy nejsou agresivní ani hysteričtí, nezvracejí v autě a nejsou domácími ničiteli) má nejsmělejší očekávání (obě fenky z prvního vrhu mají CAC, pejsek je navíc Klubový vítěz), rozhodla jsem se ji už nekrýt.
Náš první pejsek s PP, Uriáš Judring, byl králičí pes černý s pálením, z chovu paní dr. Pavelkové. Měl nahradit naše zlatíčko, kterému se čas již naplnil, králičí fenečku dlouh.jezevčíka, černou s pálením, kterou jsem si ještě jako studentka pořídila v útulku – zcela neplánovaně.
Uriáš nám tragicky zahynul ve věku 6ti měsíců. (neprobudil se z narkózy po operaci zauzlení střev).
Když jsem začínala, byla jsem vděčna i za velmi dobrou fenu, navíc v barvě, po které jsem toužila od okamžiku, kdy jsem viděla fotografii tygrovaného dlouhána na obálce knížky „Jezevčík“ od Lenky Fairaislové.
Tenkrát jsem s „ježíky“ začínala (i když už jsem ani nedoufala, že kdy budu zase tou šťastnou majitelkou velké psí duše v malém tělíčku) a nenapadlo mě, že ač „jen“ velmi dobrá, byla vlastně Colorka nadhodnocena, protože její pálení je v rozporu s požadavky standardu. Colorka je pálená nejen na přesně uvedených místech, ale i na čele, na horní straně uší a vysoko na končetinách (viz fotografie). U jezevčíka černého s pálením a tím spíše standardního rázu by taková barva znamenala v Česku obvykle nezařazení do chovu. Červená štěňata (i tygrovaná) Colorky samozřejmě tuto vadu vykazovat nemohou, ale protože se tato špatná barva dědí velmi urputně, ve spojení s černým partnerem, ji samozřejmě mohou dále přenášet. Protože nemohu ovlivnit, čím budou noví majitelé své chovné jedince krýt, problematika vadné barvy se přesunula jen o jednu generaci.
To byl další z důvodů, který mne vedl k tomu, Colorku nadále nepřipouštět a nekomplikovat tak situaci v českém chovu černopálených miniatur.
